O expozici, kterou chystat je dar

O expozici, kterou chystat je dar

„Vy své obrazy sníte?“

„Ve dne v noci. To je přece to, co dělá umělce, ne?“

(Z interview Alfonse Muchy pro anglický deník The Sun)

Nejdřív se vám přiznám, proč bych možná neměla připravovat novou expozici o Alfonsi Muchovi v jeho rodných Ivančicích. Na začátku jsem o světově proslulém malíři nevěděla téměř nic – znala jsem ho hlavně z kalendářů od babičky. A také ze zaprášených unavených reprodukcí  a školních učebnic. V těch, ale jak známo, najdeme spíš letopočty a suchá fakta, než inspirativní příběhy. Byl to zkrátka starý pan malíř z učebnice.

Když jsem se ale začetla do knížky Kankán se svatozáří, už po prvních stránkách jsem věděla, že tohle nuda rozhodně nebude. Ponořila jsem se do Ivančic v době malířova dětství, nadšeně usínala okouzlena pařížskou Belle Epoque a hltala úspěchy i nezdary mladého umělce. Pro mě je Alfons Mucha člověk, kterého poznat, musel být opravdový dar.  A asi i proto se Muchovým životem proplétají příběhy jeho přátel - Luďka Marolda, Paula Gauguina, Augusta Strindberga, Sarah Bernhardtové, bratrů Lumiérových, Augusta Rodina a řady dalších.

Fascinující příběh mě pohltil natolik, až mi bylo líto, že končí. Možná - kdyby nebylo výslechu na gestapu - mohl být delší. Kdo ví? Jisté je, že příběh života Alfonse Muchy může inspirovat každého z nás. A já jsem si moc přála ho vyprávět. A jsem vděčná, že se mi to splnilo.

Chystat tuhle expozici je nádherná, ale někdy i těžká práce. Jak dostat do několika místností příběh umělce, který toho za jeden rok zažil možná více, než řada z nás za celý život? Jak představit geniálního malíře a renesančního člověka s neuvěřitelně širokým záběrem? Ivančice, Brno, Vídeň, Mikulov, Mnichov, Paříž, New York, Zbiroh… Už jenom těch míst, kde Alfons Mucha žil. Proslulý, ale skromný umělec.

Na Muchovi mě fascinuje spousta věcí – jeho humanistické ideály i nikdy nekončící snaha dělat prostřednictvím umění svět lepším místem. To, jak vždycky šel vlastní cestou. Včetně té spirituální.

Expozici máme zatím jen „na papíře“, ale už teď jsem za tuhle práci vděčná. Nejen za inspiraci životem Alfonse Muchy, která mě obohatila. Ale i za to, v jakém týmu mohu pracovat. Když slyším zpívat pana Nohavicu o tom, že mu je líto, že už se nikdy nesetká s Puškinem, mám pocit, že ho chápu. Také je mi líto, že mistra nikdy nepotkám třeba ve sklípku v jeho milovaných Ivančicích. Ale i tak mi tohle „setkání“ dala hrozně moc. Věřím, že se brzy potkáme v Ivančicích a sami si v příběhu Alfose Muchy najdete to, co inspiruje vás.

Bára Dvořáková,

Sdružení pro interpretaci místního dědictví ČR - www.dobrainterpretace.cz

Vyberte Vaši měnu
EUR Euro